prosince 31, 2014
Šťastný nový rok #inCommunia: Hip-Hop Bambaataa z let 1981 až 2015
Včera jsem na wikipedii změnil historii Afriky Bambaataa. Nahradil jsem "1" místo nuly v roce 1980, abych označil přesné datum, kdy Bam poprvé hrál v Downtown Manhattanu, a zahájil tak tu bezohlednou kulturní pandemii, která je známá jako Hip Hop. V dubnu téhož roku v Mudd Clubu v TriBeCa, v klubu, který sloužil jako umělecká galerie pod vedením mladého Keitha Haringa, Fab 5 Freddy a Futura 2000 shromáždili nejlepší graffiti artisty a hip-hoppery z Bronxu a nechali je setkat se s tvrdým jádrem new wave z New Yorku. Ačkoli to byla jedinečná příležitost, Bamovi to stále vadilo kvůli vydání jeho Zulu Nation Throwdown, zfalšovaného vložením instrumentálního riffu od Paula Winleye, jeho producenta z Harlemu. Bam a Soul Sonic Force se zaměřili na výslovně syntetický, pneumatický beat a kytary Harlem Underground Band vložené Winleym s tím neměly nic společného. Faktem je, že Bam tu skladbu stejně zahrál a lidé se rozjeli a Fab 5 Freddy, pravděpodobně mrknutím na Haringa, propagoval další podobné večery na Manhattanu. Bambaataa, povzbuzen touto záležitostí, začal pracovat na nové skladbě s nově vzniklou Tommy Boy, která následující rok stanovila bod, odkud není návratu v historii Hip-Hopu: Planet Rock.
Rád si myslím, že v tomto roce 2014, který se odvíjí, byl i u nás stanoven malý zlomový bod v historii dvojitého H. Za šestnáct let činnosti jsem viděl mizet a míchat se stovky tváří a pohybů, stékat nebo odlupovat se stejné množství slov, stylů, obrazů, zvuků, vibrací, především vibrací. Už pár let mi ponoření do tohoto proudu věcí nestačí: je to jako být uzavřený v řece mléčné placenty, které se můžeš jen vzdát a užívat si její pupeční teplo, než budeš jednoho dne nebo tak nějak vyloučen jako ubohý odpad. To se mi na Hip-Hopu a jeho komunitě nelíbí: že se nakonec musíme smířit s tím, že se objevíme zastaralí nebo směšní a uvolníme místo "novému". Zároveň si myslím, že lpění na totemických a neústupných hodnotách originálů nebo průkopníků k ničemu dobrému nevede, ale jen to zablokuje tok.
Komunita, to je cesta, komunita je vše, co nám zbývá. V ní koexistují velmi odlišné školy, časovosti a teritoria. Hip-Hop, který bych chtěl zažít, musí být lasagne zážitků, ne příliš horká nebo příliš studená polévka. Pod mostem hudby a pak v Communie jsme začali budovat (build) scénu, kterou chceme. To build - v jazyce Five Percenters, organizace, která vznikla v Harlemu v 60. letech, které vděčíme za termín "cypher" - neznamená jen materiálně stavět, ale také se citově a intelektuálně naladit. How to build a scene (?) bude tedy otázka, která nás bude trápit celý příští rok, ale také strategie, kterou je třeba udržovat.
A právě se Strategií chci začít tento nový rok #inCommunia. Jedná se o akci propagovanou projektem Califostia Underground, která zahrnuje kolektivní battle mixed style, který využívá symboliku karet. Jako Esa vytvoří čtyři tanečníci* svůj tým losováním z "balíčku" účastníků, aby se pak utkali až do poslední karty v turnaji každý s každým. Tento návrat k formám sociální a komunitní soutěže se shoduje s návratem do prostorů boje a samosprávy, které byly v 80. a 90. letech místem inkubace italského Hip-Hopu.
21. září 1982 se v Village Voice v New Yorku objevil první článek věnovaný dvojitému H s emblémovým názvem "Afrika Bambaataa's Hip-Hop". Novinář Steven Hager se při sledování kroků setkání ghetta a Downtownu, včetně epizody Mudd Clubu, ptal, zda bude mít rodící se hnutí stejný subverzivní potenciál jako protikultury 60. let. S odstupem více než 40 let se neúspěšná politizace tout court Hip-Hopu stala zároveň jeho spásou i zkázou. Dnes, s množstvím příběhů v zádech a transgeneračním a transterritoriálním kulturním dědictvím, možná nastal čas oživit konfliktní, odolné a subverzivní větve obsažené v této kultuře, aby se styl skutečně stal bojovým uměním, s nímž čelíme té asfaltové džungli, které často říkáme život.
Mějte nový rok v communii, chlapi.